Modlitebna z doby ghetta
Mezi prostory, sloužícími v době existence terezínského ghetta k bohoslužbám, měla mimořádný význam židovská modlitebna umístěná v dnešní Dlouhé ulici č. 17, objevená až počátkem 90. let 20. stol. Svou výzdobou – odborně provedenými nástěnnými malbami a texty – je unikátní mezi všemi obdobnými prostorami, jež byly v bývalém ghettu jako modlitebny využívány.
Replika mansardy
Nejtypičtějším ubytovacím prostorem v terezínském ghettu byly hromadné ubikace v bývalých kasárnách. Jednu z takových ubikací Památník Terezín rekonstruoval a zpřístupnil návštěvníkům v budově bývalých Magdeburských kasáren. Před několika lety Památník získal nový objekt v Dlouhé ulici č. 17 v Terezíně, kde se v jednom z typických městských dvorků nachází v bývalém hospodářském stavení modlitebna z doby ghetta s částečně zachovanými originálními kresbami a nápisy na stropu a zdech. Při průzkumu nepoužívané mansardy téhož stavení byly objeveny pozůstatky jednoho z tzv. kumbálků. Jednalo se o malé prostory na půdách obytných i hospodářských objektů v Terezíně, které byly přeměňovány na nouzové ubytování minimálních rozměrů, poskytující malému počtu vězněných alespoň trochu soukromí. V daném případě šlo nepochybně o příbytek řemeslníků, kteří byli v uvedeném objektu soustředěni a pracovali v nedalekých ústředních dílnách ghetta. Nouzový obytný prostor nad modlitebnou naštěstí nebyl později přestavován a tak bylo možno jej zrekonstruovat do podoby přibližně té, jakou měl v době ghetta. Návštěvníkům je tím umožněno získat představu o dalším možném způsobu ubytování v přelidněném ghettu.